JÁ A UPÍR 3 ČÁST!!!!!!!!

5. května 2012 v 16:04 | Kathrin |  JÁ A UPÍR

3.

Ráno jsem opět vstala jako obvykle . Slunce už svítilo dávno a bylo asi 7:00 hodin ráno. Vstala jsem s postele a zase jako včera jsem se rozhlížela po pokoji. Vyčistila jsem si zuby a vyšla jsem s pokoje a abych se opět jako před tím přesvědčila že nikdo není doma prošla jsem celý byt. Nikdo tam nebyl. Vrátila jsem se do pokoje a začala si chystat věci do školy.
Po chvilce jsem se oblékla,vzala tašku z věcmi do školy.podívala jsem se ještě na budíkové hodiny
7:30
Bylo asi 7:35 když jsem sešla po schodech a oblékla se. V obyváku na stole ještě ležela mince s jezdcem na koni 20 kč .hurá zajásala jsem. Vzala jsem si ji a strčila do kapsy. Otevřela jsem vchodové dveře a vyšla do školy.


Po cestě jsem si prohlížela okolí stromy,slunce,trávu, všechno se mi dnes zdálo jasné a krásné.
Došla jsem ke dveřím školy a tym se na malou chvíli zastavila. Velké železné dveře zavrzaly (už by je měli promazat.). Otevřely se a já vešla dovnitř.vyšla jsem směrem ke své skříňce,ale něco mě zastavilo.
Bledá krásně vysoká postava .Braen. promluvil a znělo to trochu divně "ahoj" a já hned na pozdrav odpověděla "ahoj" trocho jsem se zachvěla "jak je ti ??" znova jsem se zachvěla"je mi dobře pustíš mě k moji skříňce ?? a ty "řekla jsem trochu naštvaně a pak se usmála"jo jo a mám se no fajn" podíval se mi přímo do očí a pak mi uhnul .(konečně jsem se dostala ke své skříňce.)
Jen na malou chvíly jsem se ho dotkla.Jeho ruky. Cítila jsem něco jako chlad a zároveň teplo bylo to prostě divné,nenormální,došla jsem ke skříňce a otevřela ji.
Sundala jsem si bundu a strčila ji dovnitř.přitom jsem za sebou něco ucítila. Cítila jsem to po celém těla až mě s toho zamrazilo. Ucítila jsem taky strach a úzkost.Otočila jsem se a stál před mnou a tak blízko že jsem skoro překvapením nedýchala. Podívala jsem se mu upřeně do očí a celý svět se se mnou otočil a strašně mě zabolelo břicho a on na mě promluvil "není ti nic zase se trochu chvěješ??" jeho hlas byl tak klidný doslova mě omámil. "ne,ale odstup kousek dál prosím ať můžu projít" potom co jsem to dořekla přikývl a kousek odstoupil.upřel na mě znova pohled. "děkuji" promluvila jsemchvějivým hlasem." Není zač"ozval se zase tím tichým a klidným hlasem teď trocho uklidňujícím hlasem.
Otočila jsem se ke své skříňce a vytáhla učebnici do fyziky a pak do matiky a on se na mě pořád díval. Pořád mě pozoroval. Zacvěla jsem se a vydala ze sebe tíchým a trochu bázlivým hlasem "jdu do fyziky ahoj" "ahoj odpověděl udiveně a já….já jsem zavřela skříňku a vyšla do fyziky.
Vešla jsem do třidy a všichni na mě s údivem koukali.sedla jsem si do lavice a celou hodinu dávala pozor, abych nemusela myslet na to co se mi stalo.(a řeknu vám byl to teda vážně vopruz). Za chvilku zavonilo na přestávku a já jsem hned vyrazila ze třídy ke své skříňce a tam taky zůstala celou přestávku.
Když zazvonilo na hodinu vzala jsem si svou hnědou učebnici a vyrazila do hodiny. Došla jsem do třídy vyrazila dveře a rychle si sedla do lavice. Dneska jsme probírali legendy a zrovna dnes to byly nemrtví. Nadpis zněl strašidelně UPÍŘI,VAMPÍŘI ANEB NEMRTVÍ. Zpočátku jsem si s toho nic nedělala a nedávala pozor až do mě teprve Amber drcla ramene zareagovala jsem "slečno Ostinová mohla byste nám něco povědět o tom jak poznáme upíra??" ja jen udiveně zakoukala a potom jsem´promluvila "mají studenou kůží" zaváhala jsem " no pokračujte !" pobídl mě přísně učitel "pijí krev lidskou nebo jakoukoli"řekla jsem rozhodně "no a co dál??" "k jejich zabití používáme dřevěný kůl !!!" řekla za mě sebevědomě Amber "děkuji ale ja jsem se ptal slečny vedle vás ne vás osobně"pokáral ji učitel "no jo porád…."zamumlala si Amber pro sebe a zasmála se "no pokračujte slečno"oslovil mě znova "mají velkou sílu a rychlost umí lisem ovlivňovat mysl…"řekla jsem tlumeně. "tak si to zapište slečno a ostatním to napíši na tabuli ,jinak vám děkuji." Řekl a usmál se na mě vřelým úsměvem. Když jsem si to zapsala zrovna zazvonilo všichni vstaly a začaly odcházet ze třídy. Já samozřejmě taky.
Všichni na chodbě se hned začali bavit ale já byla zabořena ve svých myšlenkách . najednou jsem si vzpomněla na Braena .zpanikařila jsem sice na něj seděl jen jeden znak ,ale i tak to bylo divné. Najednou jsem za sebou ucítila to známé horko a chlad zároveň (pořád jsem panikařila a vážně hodně.). otočila jsem se a pohlédla mu do očí "Braene vykvikla jsem vystrašeně on byl ten poslední koho jsem chtěla vidět. "co je ?? jsi v poho ??" "to nevím" odsekla jsem a nasadila si bundu "už odcházím měj se pa! Řekla jsem a rychle pelášila pryč pak jsem jen uslyšela jak za mnou zavola "ahoj" a zmizel mi z dohledu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama