JÁ A UPÍR 4 ČÁST!!!!!!!!

9. května 2012 v 17:09 | Kathrin |  JÁ A UPÍR
4.

Měla jsem volnou hodinu.Ale místo toho abych šla domů,šla jsem se projít do lesa.měla jsem sice jen hodinu,ale přesto jsem šla až k penzionu.(a ten je pěkně daleko od školy).
Penzion byl strašidelný,byl vysoký a tyčil se nade mnou jako nějaká příšera,ale zdál se opuštěný,měla jsem s toho docela velký strach,ale přes to všechno jsem vešla dovnitř.uviděla jsem jenpěkně zařízený,ale moc neuklizený pokoj a v něm pohovky a na zěmi krásný sametově zelený koberec "halo je tu někdo?!"zavolala jsem do prázdného pokoje.
Ticho.


Najednou se ozval třískavý zvuk akolem mě prosvištěl vánek až jsem se lekla "hej kdo je to?!!!"zakřičela jsem a kupodivu to znělo sebevědomě i když jsem bya strachy bez sebe. "já"ozval se něčí hlas,který zněl arogantně "co???" ozvala jsem se tázavým tonem "co tady chceš ???"ozval se znova "je to tu opuštěné a strašidelné" "nech toho jacobe" ozval se hlas za mnou.Rychle jsem se otočila"Braen!!!?"vyhrkla jsem překvapeně.Otočil mě zpět a položil mi ruku na rameno.
Když se ho dotkl zalapala jsem po dechu. "klid,hlavně se ani nehni" řekl potlačila jsem vzlyk "upír"vykřikla jsem "ty jsi upír"zašeptla jsem."ano jsem"řekl a sjel rukou k mé dlani "jsem upír"zašeptal mi do ucha.když už jsem chtěla něco říct přiložil mi na rty 2 prsty a nenechal mě. "Jaku vylez a pohni si"oslovil temnou postavu přede mnou.postava vystoupila ze stínu. Měla stejný náhrdelník s modrým kamínkem jako Braen,což mě neudivilo. "Braene kamaráde čau"řekla postava,které Braen říkal Jacob.Braen mě odstrčil.odsunul mě za sebe,aby mě snad neviděl jake,te postava."ahoj jaku"oslovil ho.
"kdo je to??"zeptal Jabob Braena "Nikdo!"řekl a otočil se na mě "proč jsi sem chodila??" zašeptal mi do ucha"já nevím."špitla jsem "tak teď odsud honem rychle vypadni"zašeptal a odstrčil mě o kus dál "běž!!!" řekl a zvýšil hlas když jsem nešla znovu mě okřikl "běž!!!"
Začala jsem hodně rychle běžet dopředu a ani se neohlédla dozadu za sebe.v tom běhu jsem mrkla na hodinky "to už je konec volné hodiny"řekla jsem do prázdna. Najednou jsem dostala pocit,že mě něco pronásleduje a otočila jsem se.
Nikdo??prolétlo mi hlavou a tázavě jsem se podívala do prázdna divný , měla jsem pocit,že mě někdo sleduje pomyslela jsem si.Bylo mi docela špatně ,měla jsem pocit,že sebou každou chvílí seknu. Zapudila jsem ten pocit a zrychlila krok beztak už jsem šla pozdě na hodinu.
Tak moc jsem spěchala do hodiny až jsem skoro běžela jak sprinter. Sice nevím co se stalo,ale najednou mě zavalil pocit,že jsem sama a nestihnu utéct. Pořád jsem měla pocit,že mě někdo sleduje. "ne"zakřičela jsem najednou s úzkostí a strachem.dala jsem se do rychlejšího běhu a znova zakřičela "ne"ještě hlasitěji.
Běžela jsem,ale někdo mě zastavil když mě chytl za paži "stůj"řekl rázně. Otočila jsem se dozadu "Braene!!??"vyhrkla jsem vyděšeně.(kdo by čekal,že za vámi přijde někdo kdo vás vyhnal).najednou se mi udělalo nevolno a já mu omdlela do náručí.

Když jsem se probrala ležela jsem v posteli se sametovým povlečením , zakrytá pod sametovou dekou.zdálo se,že tam nikdo není,ale byl.rychle jsem se zvedla odhrnula si deku a zůstala sedět na rozbořené posteli.
"měla by sis odpočinout,jsi ještě slabá!!" ozvalo se zpoza závěsu,který vysel naproti posteli "nejsem unavená škola musím do školy!!!"vykřikla jsem a zvedla se na nohy. Chtěla jsem si vzít i věci,ale někdo mě přerušil "omluvím tě" ozval se Braen "to jde??"řekla jsem tázavě "kde to jsem??"vyhrkla jsem rychle "řekni mi to a hned"skoro už jsem křičela.potom jsem si sedla na postel. Přisedl si ke mně. Cítila jsem úzkost,strach a taky smíšenější pocity. Lásku.Braen proč?? Co je zač?? to vím "!UPÍR!"pije lidskou krev přemítala jsem si v hlavě. Ale seděla jsem potichu jako myška a ani se nehla. "měla by ses vyspat !potěbuješ to měla by sis odpočinout"řekl a přiblížil se ke mně "lehni si musíš být s toho všeho unavená" "dobře řekla jsem a poslušně si lehla do měkkého povlečení.normálně bych protestovala,ale byla jsem docela unavená.Braen mě přikril dekou a pak vstal."děkuji."řekla jsem nesměle a zavřela oči.a on jen tichým hlasem řekl "dobrou noc" "ne vážně děkuji" naléhala jsem přitom jsem ani nevěděla za co mu děkuju "není zač"řekl a zmizel.poznala jsem to když mě ovanul jemný vánek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama