JÁ A UPÍR 5 ČÁST!!!!!!!!

18. května 2012 v 19:41 | Kathrin |  JÁ A UPÍR
5.

Znova jsem se probrala na tom samém místě. Byl to pokoj v penzionu. Chvíli jsem se rozhlížela ve tmě. Najednou se do pokoje vedralo silné světlo,které šlo od dveří. Byly otevřené dokořán a stál nich kluk(muž).
Měl na sobě krásnou černou koženou bundu,která splývala s temnotou pokoje. Pořád jsem měla takový divný pocit,proto jsem pořád ležela hlavou zabořená do polštáře. Měla jsem trochu strach,ale přesto jsem se posadila."ahoj jak je??"promluvil na mě.měl klidný a zaujatý . teda pro mě to tak bylo "jak mi může být ?"odpověděla jsem otázkou. Přisedl si ke mně a já znehybněla na pokrčeném sametovém povlečení.


"nevím,ale přesto se ptám jak ti je???řekni prosím!!!"řekl klidně a tiše "dobře už je mi líp nejsem ani unavená jen se bojím" řekla jsem a trochu se zachvěla "čeho??" "tebe"řekla jsem chvějivým hlasem. "co jsi vlastně zač eventuelně co jste zač? jestli je vás víc což je!"vybalila jsem na něj hned co jsem se vzchopila. "upíři,pijeme lidskou krev a zabije nás denní slunce"řekl stručně což mě vůbec nepřekvapilo. Chvíli jsem mlčela a pak se zachvěla zimou. "není ti zima??" zeptal když si všiml že se klepu.
"Ne !" řekla jsem a zacvakala zuby. Když to uslyšel sundal si bundu a ovinul mi ji kolem ramen a já se znova začala vyptávat "co jíte?" samozřejmě jsem se dočkala rychlé odpovědi "krev,ale zvířecí ne lidskou." "aha m...hm?"zamyslela jsem se. "takže zabíjíš jen zvířata ne lidi m…hm…???" vyhrkla jsem zamyšleně.znova jsem se trochu zachvěla páni fakt tu je chladno.
Po těle se mi začala objevovat husina s té zimy kolem.asi to poznal ,protože mě přikryl více a já ucítila příval tepla. "a co Jake co on ???"vyzvídala jsem "on se živí lidskou krví je trochu namyšlený,ale nepije z nevinych lidí ,krade ji z krevních bank" řekla trochu se radostně usmál,jakoby byl on ten lepší a otočil se k zatemněnému oknu.moc mi to nedalo a tak jsem se zeptala "co to máš za kamínek na krku??" "Lamos lazuli,jako ochrana před sluncem"odpověděl krátce.
"aha tak proto můžeš chodit po slunci!"řekla jsem chápavě. Chvíli byl ještě otočený k oknu,ale otočil se ke mně a podíval se mi do očí. Zavalil mě pocit radosti,ale taky strachu."kolik ti je ??"byla to jen kontrolní otázka,ale řekla jsem ji. "16" "jak dlouho??"odsekla jsem rychle "hodně dlouho už od roku 1864" "WOW!!!"vyhrkla jsem a postavila se na nohy. Už od roku 1864!!! Pomyslela jsem si. Zhostilo se mezi námi ticho. Pořád jsem jen přemýšlela.
Bylo toho na mě moc. "musím jít domů!" řekla jsem později. A on na mě promluvil něžným hlasem. "dobře"odmlčel se ",ale půjdu s tebou"

Vyšly jsme ze dveří pokoje. Vedl mě dolý po ztrouchnivělých schodech.
Byly vrytké pod nohama nám vrzali,ale já jsem přesto šla dál.(trochu mě to vyděsilo). Když schody skončily,šli jsme po strašidelné chodbě k venkovním dveřím.
Otevřel dveře a chytil mě jemně za ruku a vyvedl na světlo. Trochu jsem se zamračila,světlo mi pronikalo celým tělem. Cítila jsem se o hodně divněji něž před tím,ale přesto jsem se asi zamilovala a zrovna do upíra.
Najednou jsem ucítila stisk byl to stisk z jeho strany. Potom na mě promluvil "jak je to daleko???"bylo to něžné a milé oslovení. Zachvěla jsem se,ale spíš s toho,že mi sním bylo dobře. Je to upír a já jsem se do něj zamilovala.Je to tak miluji ho rozmýšlela jsem"ne už tam skoro jsme !mamka bude naštvaná!"jen co jsem to dořekla tak jsem se trochu pousmála
A on? On se na mě podíval a malinko se ušklíbl. A potom mi jen položil jednoslovnou otázku. "proč?" "protože ….."zamyslela jsem se ale neodpověděla.
"přijdu pozdě a ona to nesnáší!" "aha odsekl mi a stisklk ruku. Kousek jsi mě přisunul k sobě a znova nahlas vyslovil "proč?proč jsi hned neutekla když ses probrala?"přemýšlela jsem nad tím co se stalo "nebojím se"řekla jsem "co?"zeptal se překvapeně.
Zdál se mi trochu překvapený s mé odpovědi. "vážně?" "ano" odsekla jsem když se mě zeptal brala jsem to jako,že mi nevěříbylo mi s toho divně. "no já myslel,že no,že se budeš alespoŇ trochu bát." "ne ani trochu"plácla jsem. A pravdu bylo,že jsem myslela jen na to co se tam stalo a jak se ke mě zachoval vůbec už jsem se nebála vůbec. Byla mi sním dobře.Myslím,že jsem se zamilovala a do upíra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama