Láska dvou upírů 5 část!!!!!

19. května 2012 v 15:30 | Kathrin |  Láska dvou upírů
Ještě více problémů

Emil dobře věděl,že té dívce nesmí ublížit. Braen by mě zabil dřív než bych to udělal pomyslel si. Nad tou myšlenkou se ušklíbl a podíval se na spící Emily. " Je tak sladká když spí" zapřemýšlel nahlas,ale potom ztišil hlas "nezamiloval jsem se do ní že ne?"zaspekuloval a najednou si uvědomil jak blízko je smrti a jak tam jen bezvládně leží a něco v něm taky probudilo emoce. První to byl hněv později soucit a potom beznaděj. Tyhle emoce ho vyděsily natolik, že se k Emily o krok přiblížil,aby je zastavil ,ale čím víc se k ní přiblížil tím byly silnější.



Emily sebou trhla. Něco bylo špatně seděla na louce slunce na ni svítilo a cítila se více silná něž si připadala před tím. "to moje krev ,to ona to dělá ,to jak se cítíš." Řekl někdo vedle ní, okamžitě se lekla a otočila se. Stál tam Braen a pozoroval ji. Jemně se mu zahleděla do oči vůbec nepochopila co jí právě řekl,ale byla ráda,že tam je s ním "co ??"otázala se a její hlas se rozplynul. "má krev léčí,krev všech upírů léčí lidi,tebe" řekl,ale stejně mu pořád nerozuměla o čem to mluví "proto jsi tak silná a plná energie,ale toto je jen sen"dodal Braen "co??"opáčila opět Emily "prober se Emily" jakmile to dořekl louka se začala ztrácet slunce zapadlo a Emily obklopila temnota.

Braen stále ještě přemýšlel kam by Emil Emily vzal a pak se jen posadil na postel a řekl "no jasně je doma kde by ji jinde Emil vodil!!!"usmál se a dodal "a máš to" vstal s postele a stopl si nohama na podlahu.Rázem ho ještě napadlo něco ucítil bylo to velmi divné,ale ucítil jak je Emily v nebezpečí. Celého ho zaplavily emoce byl to tak silný strach a volání o pomoc,že se to nedalo vydržet okamžitě se rozběhl k oknu,jedním malým silným dotekem ho rozbil a vyskočil ven na zem. Vyběhl takovou rychlostí až ho to samo překvapilo,ale zastavil nepřímo před jejím domem. "Emily!?"zvolal do prázdně otevřených dveří. "bratříčku!!!!už jsem se nemohl dočkat" ozval se hlas s prázdna.Braen vstoupil do tmy,ale díky svým neuvěřitelným schopnostem vidět ve tmě cokoliv,mu to ani nevadilo.
Rozběhl se do tmavého pokoje a rozhlédl se . "Emily?!!!"vykřikl když ji uviděl.vypadala děsně. Ležela tam celá bledá,šaty měla od krve a byla zakrytá něčím co připomínalo deku. "pane bože"vyhrkl.Emily otevřela oči zesláble se pohnula a zaostřila směrem k Emilovi. Když uviděla Braena mrkla na něj a zesláble promluvila "Braene!" řekla a usmála se,ale zdálo se, že i to ji bolelo. Potom oči opět zavřela a ztěžka dýchala.Braen zasténal. "Emile!" otočil se směrem tak kde se před chvíli dívala Emily. "No bratříčku"ozval se arogantní sarkastický hlas. "Pusť ji toto je jen mezi námi!"řekl Braen "co??"zeptal se sarkasticky Emil "ty víš co!"odsekl Braen a prudce se zvedl. Přistoupil blíž a vyraz v jeho obličeji ukazoval něco ve smyslu "pusť ji okamžitě pak si to vyřídíme.!"
"Ano!popravdě víš já si ji chci chvíli nechat na hraní" "Ne to ti nedovolím pusť ji ona za nic nemůže"odsekl vztekle Braen "popravdě může zamilovala se do tebe a vím,že i ty ji miluješ"začal Emil "takže s toho všeho vyplívá,že je lepší ubližovat jí a tím ublížit víc tobě,než kdybych se s tebou pral"dokončil svůj projev a zasmál se tak,že se to rozneslo po celé místnosti. "si směšný prostě ji pust nebo tě zabiju a pak jí pomůžu" řekl prudce a naštvaně Braen. "ty jsi vážně zamilovaný!"začal znova Emily "fajn víš já jsi pro ni přijdu příště už mě docela nudí" dodal a pokývl Braenovi na pozdrav "zase někdy bratříčku"řekl frajerky se ušklíbl a zmizel.
Braen se vrátil k Emily odkryl deku z jejího zpustošeného těla a vzal si ji do náručí. Sice ji měl bezpečně u sebe,ale i tak se bál aby ji neublížil a tím ji ještě více nepřitížil. Rychle vyběhl po schodech až k jejímu pokoji a otevřel světlé bílé dveře dokořán. Její kamarádky se k němu hned rozběhly a začaly vzlykat "klid ona se s toho dostane nebrečte prosím"uklidňoval je prosivím hlasem " raději mi zajděte pro nožík díky" dodal ještě prosivěji. Holky ho hned uposlechly a odporoučely se z místnosti. Braen dobře věděl,že jí musí dát svojí krev,ale tak aby to ty dvě neviděly.
Věděl ,že se musí kousnout do zápěstí a dát jí svou krev jinak umře. Když na krev pomyslel vystrčily se mu špičáky automaticky a on se kousl do zápěstí. Své zápěstí jí hned přiložil k rtům a přikázal "pij zlato pij" Emily se prudce nadechla a uposlechla jeho příkaz.Začala pít. Jeho krev jí stékala do krku a s každým douškem ji naplňovala energii.
Když dal pryč zápěstí otřeseně dýchala,ale oči měla stále zavřené. Byla zdravá akorát slabá po tom co ji Emil udělal,ale živá a zdravá.
"tady to je"ozvalo se za ním. Dech Emily se zklidnil. "Děkuju" řekl klidně a nahlas a vzal si malý nožík do ruky. "na cos to vlastně chtěl ?" zeptala se nesměle Marry. "To je jedno!"odpověděl,aby nenastalo ticho cítil se teď lépe když byli líp i Emily. Ještě si pamatuje jaké to bylo když ji viděl tam dole jak bezvládně ležela na tom gauči a Emil se jen smál. Při téhle vzpomínce se mu udělalo zle tak,že se od ní musel odvrátit. Přímo před ním stály Marry a Amber a udiveně na něj koukaly. "co???" zeptal se překvapeně. "jen jak se tak rychle dostala do normálu???" "nevím prostě se uzdravila!"řekl,ale v očích jim uviděl,že mu nevěří. Ty jsou teda nedůvěřivé pomyslel si.
"Braene!"prohlásila Emily když se probrala z bezvědomí. Zrovna byl otočený zády k ní a ona mu neviděla do tváře. "Hej tady já halo!"řekla rozčíleně už nebyla vůbec unavená a necítila žádnou bolest naopak byla plná Energie a připravená vstát a jednu mu vrazit jestli se hned neotočí k ní. "Emily"ozvaly se dva překvapené hlasy,že se vůbec vzbudila. "Emily jak ti je??"řekl Braen a otočil se k ní. No konečně pomyslela si stroze Emily a nahlas řekla "je mi fajn. Ne přímo skvěle co se stalo??" "byla jsi v bezvědomí!"vyhrkla Amber.
"Jo Amber má pravdu"začal a ušklíbl se na Amber "Emil ti moc ublížil tak jsem ti musel dát svou krev"zbytek už ji jen pošeptal do ucha. "aha už to chápu"řekla nahlas Emily. "jsi v pohodě zlato??"
"už se mě na to ptáš po druhé a jsem je mi fajn"prohlásila soustředěně Emily na malý kousek se jí zvedly koutky rtů v náznaku úsměvu.Ale bylo jí spíš k pláči.Přesto se snažila být klidná a nerozvzlykat se jako malý dítě.Dívala se Braenovi přímo do očí a byla klidná.
Hodně klidná po tom co zažila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lee Lee | Web | 20. května 2012 v 16:55 | Reagovat

achjo... Dál dál dál...

2 jejiblog jejiblog | 21. května 2012 v 16:28 | Reagovat

[1]:jj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama