JÁ A UPÍR 6 ČÁST !!!!!!!!!!!!!!!

1. června 2012 v 20:17 | Kathrin |  JÁ A UPÍR

6.


Dorazily jsme k mému domu teda spíše k domu mých rodičů. Chvíli jsem hledala klíče a až později jsem si všimla,že je drží v ruce Braen. Jak se tam sakra dostaly pomyslela jsem si a překvapeně se zamračila hajzlík jeden.

Držel je za malý žlutý přívěšek klíče vyseli a vydávaly takový ten cinkavý zvuk až mě z toho zamrazilo. Chvíli jsem překvapeně stála a zhypnotizovaná poslouchala cinkavý zvuk. Už mi to začínalo lézt na nervy, ale ani jsem se nehnula.



Konečně jsem se vzchopila a zakřičela "vrať mi je!" byla jsem už tak dost nervní a tohle ještě chybělo. "dělej!" už jsem to vážně nemohla vydržet a znova jsem vykřikla. On se jen usmál a já nastavila dlaň, celá se mi třepala jak jsem byla nervní.

On mi je jen položil na dlaň a řekl "neboj! tu máš" a klíče spadly na moji klepající se dlaň. Na chvíli jsem si oddechla ani jsem nevěděla proč jsem najednou byla tak nervní co to se mnou je kruci! Rozlobila jsem se sama na sebe.

Najednou mě zavalil divný pocit jakoby se mi někdo snažil dostat do hlavy, přečíst mi moje myšlenky, ale nemohlo. Ten divný pocit, jakoby mě něco ochraňovalo. Jakoby ten dotyčný nemohl proniknout do mé hlavy.

Podívala jsem se Braenovi do očí,v jeho očích bylo vidět překvapeni ale taky trochu pochopení. Nevím co to sním najednou bylo vůbec jsem jeho zmatek v Emocích nepochopila. Bylo mi s toho trochu špatně.

Vložila jsem klíč do železného zámku. Otočila jsem s ní 2x do leva a otevřela velké dveře dokořán. Bylo od něj docela šlechetné že mě nechal abych vešla jako první. Překročila jsem práh našich dveří a pustila klíče z ruky. Ještě byly v zámku. Braen je vytáhl ale stejně zůstal stát za prahem. Divila jsem se proč tam tak tupě stojí za prahem venku a tak jen se zeptala "Proč tam tak stojíš? Děje se něco?" "jen no já nemůžu dovnitř bez pozvání člověk mě musí pozvat!" odpověděl a chytil se za čelo. Provinile se usmál. "aha tak promiň. Pojď dal." rychle jsem to pochopila a pozvala ho dál. Braen vešel do dveří a zabouchl za sebou.

Klíče pověsil na malý háček hned vedle dveří k ostatním klíčům. Sundala jsem si bundu a pověsila ji na věšák. Potom jsem ustoupila z cesty Braenovi. Podíval se na mě. V jeho očích bylo vidět překvapení.

"umím číst myšlenky" vyhrkl "ale u tebe mi to nejde jakoby ses sama bránila" řekl nepatřičně a klopýtl na naprosto rovné podlaze.

Podivila jsem se a vzpomněla si na ten divný pocit přede dveřmi a rozechvěla se. "proč?" optala jsem se "to nevím" řekl beznadějně. V očích jsem viděla jen beznaděj co jsem slyšela v hlase v jeho hlase.

"proč to nevíš?" zeptala jsem se podezřívavě "nevím." Řekl prostě a znova bez jediné naději. Pochopila jsem jak je to pro něj těžké umí to u všech lidí ale u mě ne. A chvíli mlčela a čekala z další otázkou.

Potom jsem se otočila směrem ke schodům a vyšla nahoru do pokoje. Následoval mě. Neviděla jsem ho spíš jsem cítila jeho přítomnost. A pak jsem si vzpomněla na tu svou otázku. Ztišila jsem dech a promluvila "jako upír číst myšlenky jen ty nebo všichni upíři??..!!"

"já i ostatní" odpověděl a usmál se.

Chvíli jsem se rozhlížela po pokoji a pak mi to došlo. Bylo zamčeno. "máma na ní ještě doma" pronesla jsem. "co??"zeptal se překvapeně. "proč?"

¨"já popravdě ani nevím ale bylo zamčeno." Začala jsem "asi je v práci zůstaneš tu na chvíli ?"položila jsem otázku. A podívala jsem se mu přímo do očí. "jestli chceš?" řekl "dobře zůstaň" prohlásila jsem ze zatajeným dechem.

Byli jsme u pokoje. "někdo je v domě" vyhrkla jsem aniž jsem si to uvědomila.

"v mém pokoji.." Znova jsem vyhrkla a cítila velmi dobře že tam někdo je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 odsisiblog odsisiblog | 1. června 2012 v 20:28 | Reagovat

Jee pěkný článek :) těším se na další příběh :)

2 Lee Lee | Web | 2. června 2012 v 16:01 | Reagovat

[1]: děkuju !!! :D

3 jejiblog jejiblog | Web | 2. června 2012 v 16:03 | Reagovat

[1]: děkuji !!!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama