Láska dvou upírů 6 část!!!!!!!

7. června 2012 v 19:29 | Kathrin |  Láska dvou upírů
Je to trochu lepší
Emil se vrátil do svého baru za svou kořistí. "Ahoj miláčku jak ses tady měla beze mě?"řekl sarkasticky na omámenou dívku. "A víš,že mi bez tebe bylo líp."řekla mladá blondýnka.
"Barmane chci trochu whisky díky"řekl a hladově se na dívku ušklíbl. Omámený barman mu podal skleničku s chlazenou whisky a hned se otočil zpět. V tuhle dobu bylo v baru prázdno. Není divu kdo by tam v noci tak chodil. Za 3 hodiny mělo svítat ,ale s toho si Emil nedělal vrásky měl přece svou ochranu před sluncem. Měl ji už na začátku proměny to mu problém nedělalo. Větší problém mu dělala ona. Nikdy tyhle emoce necítil. Nikdy to v něm nikdo neuměl vyvolat a to ho děsilo. Nemusel nikdy tohle cítit dokonce ani u svého bratra.


Bylo to pro něj nové. Ani to neuměl vypnout a to ho štvalo ještě víc než samotné emoce. Jako by to šlo od ní jakoby se ho snažila omámit svými emocemi "blbost!"zapřemýšlel nahlas"je to blbost prostě jsem to cítil"
"co??"zeptala se blondýnka "Jak se vlastně jmenuješ?" ignoroval ji a položil svou otázku.
"Jesie"řekla stroze
"tak Jesie chceš něco k pití??"
"ne dík nemám žízeň"odsekla a zamračila se.
Zkřížila ruce na prsou a podívala se mu upřeně do očí. Emil ji věnoval jeden se svých sexy arogantních úšklebku a zahleděl se do jejích modrých očí.
"milá Jesie musím odejít můžeš jít"ovlivnil ji mysl a zmizel v temnotě noci.
Jesie se jen zvedla vzala si svou bledě modrou kabelku a vyšla do temnoty noci.

Amber s Marry se tvářily překvapeně a nevrle.
"Už musím jít a Marry taky že jo ?"promlvila Amber "je moc pozdě"
"jasně jdem"přosvědčila Marry a obě se odporoučely z Emilyna malého teď už tmavého pokoje. "Měj se Emily.!" Rozloučily se obě současně"
V pokoji nastalo ticho.Braenovi už se z jeho rozvířených myšlenek začínalo dělat zle.Emily jen mlčela a nenápadně si prohlížela celý pokoj. Temnota jim procházela skrz na skrz až nic neviděla vůbec si nebyla jistá proč to dělá když stejně nic nevidí. Rohy byly ve tmě malé a strašidelné a zdálo se jakoby tam něco stálo.Emily se ve skutečnosti nebojí tmy vůbec,ale teď,dnes jí připadala strašidelná.Byl tu Braen ten jí neublíží teda v to doufala když s ním byla sama.
Naopak Braen byl v noci a v temnotě jako doma vůbec neměl strach viděl dobře a zřetelně. Pokoj mu připadal normální a plně stejný až na jedinou věcičku okno bylo rozbité od toho jak se ho někdo snažil zničit a dostat se ven. Vracely se mu vzpomínky jak se sám snažil dostat ven ze svého vězení 19.9.1965 tehdy ho lidé zahnali a uvěznily kvůli jemu samotnému. Byl vždy hodný to jeho bratr to zavinil on zabíjel a svedl to tehdy na něj,byly to 4 ubohé mladé dívky,které náhodou zemřeli Emilovou rukou.A Braen za ně pikal uvězněný v kopce bez svého prstenu.
Sluneční paprsky skoro prosvítali dovnitř a Braen marně byl do okna kamennou kostkou a snažil se ho rozbít na dně totiž ležel jeho prsten jeho ochrana proti slunci.
"Braene?!"zakřičel někdo do vzpomínky.Braen se najednou probral se svého vzpomínání a otočil se k Emily "copak?"zeptal se
"Proč po mě Emil jde?"
"Kvůli našemu sporu a taky kvůli tomu že jsi strašně podobná na Jesicu"
"na koho?"zeptala se tázavěji.
"Jesicu jednu dívku z roku 1978 strašně jsem se do ní zamiloval a on taky a teď mi to vrací"odpověděl rychle.
Místnosti se zhostilo ticho.Tma už pro Emily začínala být nesnesitelná.Pořád nic neviděla. Jediné co jí pro teď bylo útěchou byl Braenův hluboký hlas,ale ten už zazněl naposled. Teď bylo ticho.
"rozsvítíš prosím já si nevidím ani na svůj vlastní noc??"zeptala se Emily.
"jasně"odpověděl Braen a spěšně vstal a zmizel na chvíli v temnotě pokoje. Emily už se začínala pomalu bát. Celou místností se rozlehlo konečně pořádné světlo.krásně prozářilo celou temnou místnost i malý roh, v levém i pravém rohu pokoje to vypadalo důvěryhodněji a víc něžněji už vůbec ne strašidelně.Emily úplně opustil strach,vše viděla dobře a zřetelně a dokonce i Braen se nad jejím výrazem usmál.
"už je líp?"zeptal se s něžným úsměvem.
"o hodně děkuji"odpověděla rázně Emily."proč pijete vy upíři mou,naši,lidskou krev vůbec?"dodala tázavě.
"to nevím jakoby jsem ,jsme to měli tak trochu jako přirozenost,vrozené nebo tak proč?"
"jen tak se ptám!"odpověděla zaposlouchaná do jeho hlasu.
"aha"
"A jak je to s česnekem a kůlem a uřezanou hlavou?"vyptávala se dál.
"česnek je pitomost,kůl do srdce platí a uřezaná hlava to zatím nevím."odpověděl stručně Braen.
"dobře"oddychla si a usmála se.bylo jí s Braenem zatím dobře.Alespoň se cítila víc bezpečně.
Braen si sedl vedle ní a pozoroval její krásně podmanivý usměv a tak se znova a něžněj a vřeleji usmál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama